Naděje ....

Do Prahy, třeba na podvečerní procházku přes Petřín na Hrad. Na místo, na které jsem vždy byla hrdá protože bylo proč. Hrdá jsem stále .... jenže..... ani se mi nechce věřit tomu, co se nyní děje. Nemůžu napsat, že si pamatuji předrevoluční dobu, bylo mi sedm, ale z vyprávění, knih, vzpomínek jiných člověk ví, že to nebyla doba šťastná a že vítězila lež. Nechci návrat nesvobody, útlaku, strachu, vydírání a potlačování lidské slušnosti ... a ráda bych věřila, že na Hradě už hůř být nemůže... nikdy.

Naděje je stav ducha, který dává našemu životu smysl.
To je jeden z mých nejoblíbenějších citátů Václava Havla, bylo v něm tolik moudrosti a cti.

Do Českého ráje ....

... na podzimní prázdniny. Letos v rozšířeném složení, moc hezky nám bylo. A příště na hory, aspoň na ty naše.